Sociální demokraté se mohou pyšnit 57 procenty hlasů v Bohumíně, 51 procenty v Karviné, 39 procenty v Náchodě a 30 procenty v Novém Městě na Moravě, kde starostuje jejich předseda Michal Šmarda. V posledních dvou zmíněných městech se však raději na kandidátních listinách bez partajní značky obešli.

Tím ale výčet jejich úspěchů pomalu končí. V Brně ještě do zastupitelstva pronikli, v Olomouci už ne. Z většiny českých měst se vytratili již před čtyřmi lety. Přesto se čekalo, jestli v Praze nezaujme jejich spojenectví se Zelenými, Budoucností a Idealisty nazvané Solidarita. Vždyť lídryní byla někdejší ombudsmanka Anna Šabatová. Nezaujalo, lépe se vedlo i kuriózní formaci Motoristé sobě.

V prvním kole senátního klání uspěl jeden nominant sociálních demokratů, v dalších dvou obvodech mají želízka v ohni v rámci partnerství buď s ANO, nebo s ODS, což už samo o sobě působí bizarně. Poměry v KSČM zase došly tak daleko, že exposlanci Leo Luzar a Hana Aulická Jírovcová kandidovali do horní parlamentní komory coby nestraníci. Dodejme, že neúspěšně.

Rétorika ANO

Stále to ještě není konečná. Výhodou komunistů je sice řídnoucí, ale pořád výrazná členská základna, sociální demokraté zase mohou těžit z koaličního potenciálu a dozvuků dávné slávy. Pakliže ale budou oba týmy takto pokračovat dál, mohou na návrat do sněmovních lavic zapomenout.

Mizí-li ale levicové strany, neznamená to, že mizí levicoví voliči. Ti se jen přesunuli o dům dál. Tam, kde kdysi zpravidla v opozici vysedávali komunisté, teď budou dlít okamurovci. Radikální levici střídá radikální pravice. Zdálo se, že samotný šéf SPD byl překvapený, jaké komunální kořeny jeho hnutí zapustilo.

ČSSD zase přenechala svůj elektorát hnutí ANO. To zvítězilo ve všech krajských městech s výjimkou Prahy, Brna, Českých Budějovic a Liberce. Na tom ve srovnání s rokem 2018 nic až tak překvapivého není, v jihočeské metropoli dokonce přijde o primátora. Množství hlasů, které ANO získalo celkově, však spolu s úspěchem v dalších městech, včetně Teplic, jež bývaly baštou ODS, vypovídá o jeho dobré kondici.

Někdejší oranžovou tsunami zkrátka vystřídaly stopy obytňáku Andreje Babiše. Tomu se turné po vytipovaných lokalitách bohatě zúročilo. Občanů hledajících zastání a majících pocit, že u pravice je nenaleznou, je stále dost a s energetickou i ekonomickou krizí přibývají.

Na levicové voliče cílil Andrej Babiš, když představoval balíček protikrizových opatření z pera ANO. Byl by nákladný, podle mnohých nerealizovatelný, ovšem před lidmi budí zdání naděje. Babišovým dlouhodobým problémem však je, že se levicově chová, jen pokud jde o rozpočtové výdaje. Na příjmy v podobě nových či vyšších daní na rozdíl od levice ale slyšet nechce. Spolehlivě tak míří do pasti rozpočtových schodků.

Při pohledu na složení městských zastupitelstev i na sestavu postupujících do druhého kola senátních voleb může být Babiš spokojený. Budou ale spokojeni i jeho příznivci, pokud jinou rétoriku bude ANO používat vůči pravicovému táboru ve Sněmovně a jinou na radnicích? Nemluvě o tom, že nejvýraznější komunální politici ANO Tomáš Macura v Ostravě a Patrik Nacher v Praze mají k levici na hony daleko.

To dává částečnou šanci na návrat autentické levice. Jak bude přesně vypadat, jak si říkat a kdo ji bude reprezentovat, zůstává ale ve hvězdách.

Autor je politický analytik

Lukáš Jelínek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít