Vzpomínám si na starší reportážní seriál Tomáše Poláčka, který před lety při výpravě stopem na olympijské hry do Číny mimo jiné v jedné kapitole z cesty na východ napsal: "Pocity jsou podobné, jaké zažívám při návštěvě fotbalových zápasů, čím víc se na utkání těším, tím hůř to zpravidla dopadne," posteskl si tehdy fanoušek vršovických Bohemians. Ta věta mi zůstala v paměti víc než některé ostatní, nejrůznější sportovní události mi ji totiž dost často připomínají jako zrovna teď ve Wimbledonu, kde ani jedna z českých tenistek nepřešla přes druhé kolo dvouhry.

"Ve finále Wimbledonu budou dvě Češky." "Bude to česká jízda, zahraniční experti vidí tři Češky v semifinále." "Karolína Plíšková a Petra Kvitová jsou největšími favoritkami ženské dvouhry Wimbledonu." Četlo se to a poslouchalo hezky před nejslavnějším tenisovým turnajem, a protože to výsledky prvního kola ještě podpořily, bylo pak ještě o něco snazší něčemu takovému uvěřit.

Touha vidět další ohromující úspěch sportovce z malé země totiž často přehluší názory a argumenty, které připomínají i něco jiného: Tak například, že vítězka turnaje těsně před grandslamem vzápětí velký titul nevyhrává. Že je ženský okruh bez dříve dominantní Američanky Sereny Williamsové najednou nejotevřenější za hodně dlouhou dobu. Že travnatý povrch přitahuje nepředvídatelné události tak jako žádný jiný.

Kamarád Chris Bowers, respektovaný komentátor a autor tenisových autobiografií, který má v All England Clubu místo hned vedle Českého rozhlasu, pronáší zpravidla velmi přesné odhady. Tentokrát ale dopředu hlásil: „Ženská část turnaje je nejotevřenější za poslední roky, po grandslamovém titulu mladé Lotyšky Ostapenkové z Roland Garros, při velké vyrovnanosti ostatních tenistek bych si v žádném případě netroufl tipovat vítězku." Z vlastní zkušenosti vím, že opravdu není alibista. S kůží jde na trh velmi často, bývá konkrétní, ale tentokrát přiznal, že fakt nemá tušení, kdo by měl být příští sobotu ve finále ženské dvouhry.

Ostatně všeobecnou euforii krotil po nedávných turnajových titulech českých hráček na trávě před Wimbledonem ve Sportžurnálu i František Pála, bývalý úspěšný československý reprezentant, tenisový trenér a také otec současného fedcupového kapitána Petra Pály. Také on připomínal ohromnou vyrovnanost současné ženské špičky. Tomáš Berdych, jediný český singlista, který prošel do třetího kola, k tomu teď ve Wimbledonu řekl: „S prognózami je to jako s předpovědí počasí, také ji s nejlepším svědomím připravují vzdělaní lidé, ale není zaručeno, že se trefí."

Jinými slovy, nemá cenu se upínat k něčemu, co je jen na papíře. Nevyplatí se brát za bernou minci kurzy sázkových kanceláří. ​Kolegyně Alena Benešová napsala na svém twitterovém účtu: "Ve finále budou Kerberová s Venuší (Venus Williamsovou pozn. aut.)," zatipovala s jistou nadsázkou. Do scénáře tzv. zaručených předpovědí letošního Wimbledonu by to celkem zapadalo. "Vždyť světová jednička Kerberová je dávno z formy a na Venus Williamsovou mohou dolehnout následky tragické dopravní nehody," psalo se také těsně před turnajem.

Ano, současný wimbledonský výsledek českých žen je zdaleka nejhorší za poslední roky, jde o sportovní neúspěch. A protože snažení hráček předcházela velká očekávání, dostavuje se tomu odpovídající zklamání. Nad tím vším by ale mělo zůstat, že české tenistky budou i dál zcela jistě patřit ke světové špičce, některé k té absolutní, nejvyšší cíle mohou atakovat jindy a jinde. Dlouhodobě si to zasluhují samy svou pracovitostí a talentem, ne proto, že jim úspěch někdo (správně) předpoví.

Jaroslav Plašil Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít