Očekávaný dokument režiséra Víta Klusáka si střihl celosvětovou premiéru na festivalu v Karlových Varech. Portrét prostějovského neonacisty Dalibora K., který ve snímku zastupuje podstatnou část internetových diskutérů, ale spíše připomíná hraný film s ústřední tragikomickou figurkou.

Karlovy Vary 7:46 7. července 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Nesnáší svoji práci, cikány, Židy, uprchlíky, homosexuály, Merkelovou, pavouky a zubaře. Nesnáší svůj život, ale neví, co změnit," představuje anotace snímku Svět podle Daliborka svého protagonistu.

Zahajující snímek Varů Pěkně blbě nehýří humorem. Cennější je jeho sociální tematika

Číst článek

Sedmatřicetiletý Dalibor z Prostějova zní jako ideální představitel stále rostoucí vlny nacionalismu a xenofobie v Česku. Své názory se navíc snaží šířit mezi veřejnost. Dokumentarista Vít Klusák ho totiž podle vlastních slov objevil na YouTube, konkrétně jeho video s názvem Daliborkův obušek. Asi si dokážete domyslet, co bylo obsahem – Dalibor si na metaforách skutečně nezakládá.

Kromě videí, v nichž holohlavý lakýrník s počítačově upraveným hlasem popisuje, co nového mu přibylo do arzenálu, ještě na svůj kanál publikuje amatérské horory a vlastní štvavé písně. Není těžké pochopit, proč si Klusák nejdříve myslel, že Dalibor neonacistu pouze hraje. Jako divák si to totiž budete myslet podstatnou část dokumentu také.

Může za to na jedné straně chvílemi až přehnaně dramatické a tragikomické jednání hlavního představitele a na druhé očividná „nahranost" příběhu. Řečeno trochu hloupě, Klusákův materiál je příliš vyumělkovaný a viditelně vykalkulovaný na to, aby byl obyčejným dokumentem. Záběry z dronu na to, jak Dalibor přichází do práce, nebo scéna, kde nahý pobíhá s ruční kamerou po louce, díky tomu sice vypadají perfektně z estetického hlediska, ale obírají dílo o podstatný prvek – autenticitu.

Nicméně i tak ve snímku přetrvává faktor děsu a překvapení. Dalibor totiž vcelku otevřeně hovoří o Hitlerovi a čisté rase před svými přáteli a rodinou, kteří jeho názory ve většině případů kvitují. Při návštěvě koncertu skupiny Ortel dokonce Dalibor před svou přítelkyní přizná, že se tu cítí být mezi svými a že by si s nimi i zahajloval. Podle toho, co vidíme, se ale nikdy k žádnému veřejnému projevu nacismu neodhodlá.

Z dvouletého pozorování tak Dalibor vychází trochu jako ten „něžný fašoun", kterého si Klusák vysnil a trochu i vymodeloval k obrazu svému. Jediný konflikt totiž přichází až skoro v samotném závěru, kdy se Dalibor s přítelkyní, svou mámou a jejím přítelem Vladimírem vybere v dnes už známém autobuse s nápisem „výlet za emocemi" do Osvětimi.

Tam před pamětnicí paní Liškovou prohlásí, jak různé alternativní zdroje tvrdí, že tu stál bazén a lidé se měli docela blaze. V tu chvíli vykročí ze své režisérské role i Klusák, aby ho před zraky rodiny a skupiny návštěvníků srovnal.

Tvůrci údajně chtěli demytizovat české národní náckovství a ukázat, že nenávist je výsledkem jednoduché rovnice se dvěma činiteli – strachem a (osobní i společenskou) frustrací. Nelze se však zbavit dojmu, že při svém zkoumání narazili na příběh jednoho ubožáka, který si u mámy doma natáčí sprostá videa, a rozhodli se mu spolu s národem vysmát.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít