'Anděl smrti' Mengele slouží dobru. Jeho lebku a kosti dostali studenti medicíny
V koncentračním táboře dělal hrůzné experimenty na lidech a spravedlnosti unikl. Jeho ostatky ale ne. Lebka a kosti nacisty Josefa Mengeleho nyní slouží studentům forenzní medicíny. Od začátku roku je používají k výuce na Univerzitě Sao Paulo. Právě v tomto brazilském státu se nacistický lékař zvaný Anděl smrti naposledy skrýval pod jménem Wolfgang Gerhard a v roce 1979 se tam utopil v moři.
Profesor Daniel Muňoz má na sobě bílý plášť, bílé rukavice a několika studentům ukazuje zblízka dvě lebky. Klade jim přitom otázky, které je mají navést ke správné metodě ohledání ostatků. Jedna ze dvou lebek je přitom Josefa Mengeleho.
Ostatky Josefa Mengeleho ležely od osmdesátých let v budově přes ulici, v Institutu soudního lékařství. Nikdo z rodiny si je nevyzvedl.
„Tyto konkrétní kosterní pozůstatky jsou pro nás důležité proto, že na nich lze nalézt najednou několik výrazných rysů. Nenazval bych je snad ani nějak výjimečnými – spíš se při zkoumání ostatků forenzními lékaři moc často nevyskytují. Právě na těchto bodech se dá dobře studentům předvést, jak by měli hledat takové důležité rysy, podle kterých se pak dá provést identifikace dané osoby,“ vysvětluje profesor Muňoz.
Málokdo ví o Mengeleho ostatcích víc než právě on. Profesor Muňoz vedl tým, který vypracovával expertní zprávu o exhumované kostře muže pohřbeného ve městě Embu das Artes nedaleko Sao Paula pod falešným jménem Gerhard. Na lebce se například našel doklad toho, že měl mezeru mezi předními zuby a na pánvi známky po zranění. K němu přitom Mengele přišel při nehodě v Osvětimi, narazil na motorce do traktoru.
„V tomto případě pro nás mělo velký význam to, jakou jsme dostali dokumentaci. Přišla nám například vojenská složka Josefa Mengeleho, ve které byly velmi zevrubné informace, které šly až do puntičkářských detailů – ať jde o zdravotní údaje, nebo i jiné. A tyhle podrobnosti nám velmi pomáhají v tom, pokud máme určit, zda jsou to ostatky dané osoby, nebo ne,“ říká Muňoz.
Profesor soudního lékařství, tedy disciplíny, populární i díky mnoha kriminálním seriálům, je zapálený odborník. S oblibou říká, že skutečná práce forenzních lékařů je daleko zajímavější než moderní detektivky.
„Na tom, že to je tahle konkrétní osoba nebo tamta, ve skutečnosti v soudním lékařství nezáleží. Máte osoby význačné, zločince, obyčejné lidi. Ve chvíli, kdy děláme soudní lékařské ohledání, jsou pro nás důležité rysy oněch ostatků a také vědecké metody, kterými je budeme identifikovat a určovat jejich původ,“ odmítá Muňoz, že by tyto ostatky používali jen proto, že patří nechvalně proslulému Andělu smrti Mengelemu.
Syn o něj nestál
Ostatky Josefa Mengeleho ležely od osmdesátých let v budově přes ulici, v Institutu soudního lékařství. Nikdo z rodiny si je nevyzvedl, ani jeho syn, který přispěl později k potvrzení identity pomocí testu DNA. Profesor Muňoz tak 30 let po exhumaci usoudil, že by stálo za to využít je pro výuku studentů. Nejdřív ale v rámci lékařské fakulty dlouho debatovali o tom, zda by to nemohlo znamenat nějaké komplikace, například fronty neonacistů či lovců senzací.
„Na šíření zvěstí o tom, že právě tady u nás jsou ostatky Josefa Mengeleho, nemáme pražádný zájem. Nechceme tady zástupy lidí, kteří tady budou zvědavě okukovat a ptát se po těch ostatcích, nebo snad mít jiné pohnutky, aby sem přišly – třeba politické. Pro ně je tu opravdu neskladujeme. My je tu máme pro výuku specialistů. A ne proto, že je to tato či tamta konkrétní osoba, ať je to, kdo chce,“ uzavírá Muňoz.
Josef Mengele prováděl v Osvětimi pokusy na dospělých i dětech, které by si netroufl dát do hororu žádný autor. Spravedlnosti tento nacistický zločinec unikl, zemřel dřív, než ho v Jižní Americe našli. Teď bude paradoxně jeho exhumovaná kostra spravedlnosti aspoň nepřímo sloužit.
