Zvládat opilé a agresivní pacienty patří k práci. Skončit jsme nechtěly, říkají pražské záchranářky

Pražským pacientům jezdí už přes půl roku na pomoc také ženy záchranářky. V hlavním městě jich nyní pracuje deset, dalších pět nastoupí v září. Dveře sanitek se jim po dlouhé době otevřely loni v listopadu. Záchranáři se ale tehdy obávali, jestli náročnou práci zvládnou. A jak si tedy ženy po více než půl roce vedou?

Tento článek je více než rok starý.

Původní zpráva Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ženy mohou od listopadu pracovat v Praze jako záchranářky

Ženy mohou od listopadu pracovat v Praze jako záchranářky | Foto: Zdravotnická záchranná služba hl. m. Prahy

„Práci záchranářky zvládám dobře. Ještě jsem toho tolik nezažila, ale vždy jsem si zatím nějak poradila. Bylo i pár fyzicky náročnějších výjezdů, ale i s těmi jsme si s parťákem poradili,“ říká pro server iROZHLAS.cz 26letá Aneta Bejrová, která se v lednu stala jednou z prvních pražských záchranářek.

Změny na pražské záchrance. Do sanitek se vrací ženy, budou náročnou práci zvládat?

Číst článek

Zvládat musí stejně jako muži i noční výjezdy k opilým nebo agresivním lidem. Přesto si ale nikdy neřekla, že chce skočit.

„Nikdy mě nenapadlo, že bych šla dělat něco jiného. Dělám to, co mě baví. A zvedání pacientů nebo výjezdy k opilým a agresivním pacientů jsou součástí mojí práce,“ dodává Bejrová.

Jejím nejnáročnějším výjezdem byl zatím ten k malému miminku, které museli záchranáři resuscitovat. „Byl to výjezd, na který asi nikdy nezapomenu,“ vzpomíná záchranářka.

Skončit s náročnou prací nechtěla nikdy ani první žena mezi pražskými záchranáři Jana Smutná. Od začátku prý věděla, co ji čeká. „S fyzicky náročnou prací jsem počítala, proto jsem se na ni i dlouhodobě fyzicky připravovala,“ vysvětluje.

Záchranářky v číslech

Záchranářkou se dosud v Praze chtělo stát 28 žen, ve výběrovém řízení ale uspělo jen 17 z nich. Deset už slouží, dalších pět nastoupí do provozu v září. Mezi nejčastější důvody nepřijetí je neúspěch u praktické zdravotnické nebo řidičské zkoušky, obdobně jako je tomu u mužských kandidátů. Osm záchranářek už pak má řidičský průkaz skupiny C. Aktivně řídí pět, ostatní to teprve čeká. Pražská záchranná služba má nyní celkem přes 300 záchranářů.

S parťákem si během služeb musí poradit třeba i s 200kilovými pacienty. „Jsou někdy i takové váhové limity, se kterými si neporadí ani ryze mužská posádka, to ale k práci patří. V takových případech je možné dovolat na pomoc hasiče nebo policisty,“ doplňuje Smutná.

Obě záchranářky také musí zvládnout řídit sanitku pod modrými majáky. „Zatím se bojím a řídit nechci. Ale postupně se budu učit,“ přiznává Aneta Bejrová. Naopak Jana Smutná se za volant sednout nebojí. „Díky tomu, že v poslední době převážně řídím, jsem měla možnost blíže poznat rozmístění jednotlivých nemocnic, oddělení a především poznat Prahu jako takovou,“ podotýká.

Výhody a nevýhody? Záchranářky jsou empatičtější

Práce záchranářek mají podle ředitele pražské záchranné služby Petra Koloucha výhody i nevýhody. Mezi klady například patří to, že ženy dokážou být k pacientům hodně empatické.

Kdo je zdravotnický záchranář?

Zdravotničtí záchranáři poskytují pacientům rychlou pomoc. Pracují nejméně ve dvojicích. Po příjezdu na místo člověka ošetří a stabilizují, poté ho transportují do nemocnice. Nejsou to ale lékaři, mají proto omezené kompetence. Nesmí například sami, bez konzultace s doktorem podávat léky. Záchranáře nejčastěji vidíme v sanitkách, existuje ale také letecká a vodní záchranná služba.

„Ženy mají k pacientům jiný přístup. Jsme tak připraveni na všechny druhy zásahů, i na ty psychologické,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz Kolouch.

„Negativem pak jsou limity fyzické zátěže a to, že všechny výjezdové základny ještě nejsou uzpůsobené pro ženy,“ doplňuje Kolouch.

Základny musí mít od nástupu žen mimo jiné oddělené odpočinkové místnosti nebo toalety.

Zatím jsou takto vybavené stanoviště na Proseku a Braníku, na podzim k nim přibude Ruzyně, Argentinská a Průběžná. Kolik za úpravy pražská záchranka zaplatila, nejde podle Koloucha jednoznačně určit. „Vše se odvíjí od počtu plánovaných sloužících žen. Úpravy na jedné základně ale nepřesahují desítky tisíc,“ upřesňuje Kolouch.

Názory záchranářů se stále liší

Názory na záchranářky jsou ale mezi jejich kolegy stále různé. Některé posádky, ve kterých ženy slouží, se už musely měnit.

Z historie

V pražských sanitkách jezdily dříve zdravotní sestry, a to kvůli své zdravotnické odbornosti. Dva muži bez odborného vzdělání pak měli dostatek fyzické síly pro nošení pacientů. Zdravotní sestry ale byly na začátku nového tisíciletí vystřídány dvoučlennou mužskou posádkou zdravotnických záchranářů.

„Neměl jsem k ní žádné výhrady, dokázal jsem si ji představit jako parťáka,“ říká jeden z pražských záchranářů, který se záchranářkou sloužil. Své jméno si zveřejnit nepřál kvůli obavám z možného postihu v práci, redakce ho ale zná. Zároveň ale dodává, že kolektiv složený ze záchranářů je lepší. „S mužskými kolegy se pracuje lépe, parťákovi se víc svěříme,“ vysvětluje.

Kritiku si nicméně záchranáři nechávají pro sebe. „Oficiálně nemáme jedinou stížnost,“ potvrzuje ředitel pražské záchranky Kolouch.

S výhradami ke svojí práci se podle svých slov nikdy nesetkala ani záchranářka Bejrová. „Jsem žena v mužském kolektivu. Narážky jsou a budou, ale jsou to ty typy narážek, které člověku nevadí a bere je s humorem. S negativními narážkami jsem se nesetkala a ani s tím, že by měl někdo výhrady k mé práci. Respektive nikdo je neřekl nahlas,“ podotýká 26letá záchranářka.

Anna Jadrná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme