Byl devátý největší na světě, jeho stavbu odsunul Chruščov. Ondřejovský dalekohled slaví půl století
Váží 83 tun, jeho největší zrcadlo má průměr dva metry a právě ve středu slaví padesáté narozeniny. Řeč je o největším dalekohledu u nás. Zařízení ve hvězdárně v Ondřejově u Prahy, které využívají pracovníci Astronomického ústavu Akademie věd, začalo fungovat přesně 23. srpna 1967. Tehdy to byla taky středa a zahájení provozu přihlíželo 1500 astronomů z celého světa.
„V roce 1967 byla v Praze velká konference, takzvané valné shromáždění Mezinárodní astronomické unie. Při té příležitosti, druhý den kongresu, byli účastníci převezeni sem do Ondřejova. U příležitosti toho 13. valného shromáždění Mezinárodní astronomické unie byl inaugurován náš dalekohled,“ popsal Radiožurnálu okolnosti zahájení provozu Miroslav Šlechta z Astronomického ústavu Akademie věd.
Vláda schválila stavbu ondřejovského dalekohledu v roce 1959 a zařízení vyrobila firma z tehdejší NDR.
Největší dalekohled v Česku slaví 50. narozeniny. Více si poslechněte v reportáži Pavly Lioliasové.
„Brzo potom, kdy naše objednávka přišla do Jeny, tak Jenu navštívil Chruščov. A ten na místě rozhodl, že první dvoumetr půjde do Sovětského svazu, do Ázerbájdžánu. Tak ten náš musel samozřejmě počkat. Ale to bylo dobře, protože my jsme tu kopuli stavěli tak, aby byla těsně předtím, než dojde přístroj. Takhle jsme dostali volný rok. Takže jsme mohli stavbu kopule o rok posunout,“ vzpomínal už dřív ve vysílání Českého rozhlasu astronom Luboš Perek, který měl stavbu dalekohledu na starosti.
V provozu je zařízení vždy, když je v noci jasno. Podle Šlechty se to podaří až sto dvacet krát za rok. Astronomové v takovou chvíli mohou mapovat chování jednotlivých hvězd.
„Od samého začátku kolegové se soustředili na systematické monitorování vybraných objektů. V současné době máme v katalogu asi 930 hvězd vybraných všude po obloze a ty podle potřeb jednotlivých astronomů, podle potřeb jednotlivých pozorovacích programů systematicky monitorujeme,“ vysvětluje Šlechta.
Dnes už astronomové oblohu pozorují na počítači v kanceláři hvězdárny. V začátcích fungování dalekohledu ale stáli přímo v kopuli, a to i v zimě.
SLEDOVALI JSME ŽIVĚ: Úplné zatmění Slunce nad Amerikou
Číst článek
„Jsou to dokonce boty a vesty vyhřívané. Zejména, když pozorujeme na pozorovací lávce tady nahoře a pozorujeme delší dobu, kdy děláme dlouhou expozici, tak je docela dobré v tom mrazu, kdy člověk nemá dostatek pohybu, si zapnout elektrické vyhřívání, zejména vyhřívání nohou, poněvadž skutečně zima je nepříjemná,“ popisoval v roce 1971 astronom Jiří Grygar.
Díky vzdálenému přístupu navíc mohou služby dalekohledu využít hvězdáři kdekoliv na světě. „Člověk pracuje doma, ve své kanceláři, nebo kdekoliv, a může ovládat, jak dalekohled, tak další přístroje, které tady máme s tím, že vždycky je tady pravidlo, že přímo u dalekohledu musí být jeden noční asistent jako záloha, kdyby se třeba nečekaně zatáhlo, kdyby přišla bouřka, aby ten dalekohled mohl zavřít, aby mohl zavřít kopuli a tak dále. Před pár týdny pozorovala u nás kolegyně vzdáleně z Estonska,“ říká Šlechta.
K padesátinám se dalekohled dočká i rekonstrukce. Astronomové připravují projekt na jeho novou optiku. „To světlo je potřeba nějakým způsobem dovést od toho dalekohledu k přístrojům. Teď to děláme pomocí odrazu od rovinných zrcadel, ale na každém zrcadle je ztráta. Tak je projekt, že by zůstalo jenom to hlavní zrcadlo, to, které má průměr dva metry, a z ohniska by se světlo vedlo k přístrojům optickými vlákny. Čili ze šesti optických ploch by zůstaly tři a ta efektivita dalekohledu by se velice výrazně zvýšila, minimálně o desítky procent,“ říká na závěr Šlechta.
V roce 1967 byl dalekohled na hvězdárně v Ondřejově devátým největším na světě. Dnes je ve druhé stovce.
