Americký prezident Donald Trump tráví dovolenou ve svém golfovém klubu v New Jersey. Až se vrátí domů, možná to tam ani nepozná. V Bílém domě totiž mezitím provádějí dlouho plánovanou renovaci. Za posledního půl roku se tam toho ale už tak změnilo hodně. Své o tom ví americký novinář Adam Entous z deníku The Washington Post, který se mimo jiné podílel na odhaleních, jež vedla k rezignaci Michaela Flynna, prezidentova bezpečnostního poradce.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha 12:21 9. srpna 2017 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Štěpán Sedláček: Řada vašich článků se zakládá na uniklých informacích a vyjádřeních různých představitelů, kteří si přejí zůstat v anonymitě. Dochází teď k těmto únikům ve Washigtonu častěji než dřív?
Adam Entous: Úniky tady byly vždycky. Moje práce v podstatě spočívá v tom se k těmto informacím dostat. Obvykle píšu o věcech, které jsou tajné. To je moje specializace. Takže všechno, co píšu, by se mělo zakládat na nějaké uniklé informaci. Ale ukazuje se, že lidé, kteří mají ve Washingtonu přístup k informacím, dnes mají větší motivaci je poskytnout novinářům.

Dělají to jednak proto, že vidí, že se kolem nich dějí nepravosti a věci, které jsou podle nich nepoctivé, nebo cítí, že je nutné promluvit, aby zabránili Trumpově administrativě uskutečnit některé záměry. Tyto lidi řádím mezi whistleblowery. Jsem jim opravdu velmi vděčný, protože bez nich bychom skoro neměli ponětí o tom, co se ve skutečnosti děje. Jestli Trump a jeho lidé mluví pravdu, nebo ne. Doufám, že prezidentova snaha tyto úniky zastavit nebude úspěšná a my budeme moct pokračovat.

Lidé, kteří tajné informace vyzrazují, ale můžou mít i jiné cíle. Jak získané informace vyhodnocujete před jejich zveřejněním?
Nejdříve si musíme být jistí tím, že jde o spolehlivou informaci. Nezveřejníme nic, co bychom neověřili z několika zdrojů. Dáváme si pozor, aby s námi nebylo manipulováno a abychom nepublikovali něco nepřesného. Také se snažíme posoudit, jestli je zveřejnění ve veřejném zájmu. V sázce je naše důvěryhodnost. Řada lidí nepochybně vyzrazuje informace a má přitom nějakou skrytou agendu, ale hodně informací se také dostane ven úplnou náhodou.

Někdo vám zkrátka něco prozradí, aniž by si uvědomil, že jde o neveřejnou informaci. Já rád postupuju následujícím způsobem. Vezmu nějaké oficiální prohlášení vládního úředníka, prezidenta nebo jiného představitele a pak zkoumám, jestli je pravdivé, a často získám uniklé informace, které ho vyvracejí. Takto jsme postupovali v případě kontaktů s Rusy a nakonec musel rezignovat prezidentův poradce Michael Flynn. Důvodem bylo, že veřejně uvedl informaci, kterou jsme pak vyvrátili.

V případě Trumpova bezpečnostního poradce Michaela Flynna, který po vašich odhaleních rezignoval, jste zprávy o jeho kontaktech s Rusy získali spíše náhodou, nebo šlo o dlouhodobou snahu?
Pracovali jsme na tom dlouho. Občas získáte informace od lidí, které jste předtím nikdy nepotkal, a musíte je dlouho ověřovat, jestli tomu člověku můžete věřit. Ale já píšu o tajných službách ve Washingtonu už od roku 2009, takže jsem si během těch let vybudoval své zdroje a vzájemně si důvěřujeme.

Občas uděláme chybu, jako je třeba zavádějící titulek. To se opraví, ale vždy toho lituju. Jenže každé pochybení dnes poslouží Trumpově administrativě ke kritice mainstreamových médií. Každá chyba je prezentována jako důkaz spiknutí. Dříve to tak nebylo. My se přitom jen snažíme odvádět dobře svou práci. Dělal jsem to samé, když byl prezidentem Barack Obama nebo George W. Bush. Zkrátka se pokoušíme podat lidem co nejvěrnější obraz toho, co se děje.

Trump nastoupil na další dovolenou. Bílý dům bych neopustil, tvrdil před zvolením

Číst článek

V jednom rozhovoru pro televizi CNN jste řekl, že američtí novináři se teď nacházejí v docela nebezpečné situaci. Můžete to rozvést?
Americká společnost je dnes daleko polarizovanější, než jsem si myslel. Loňské prezidentské volby zkrátka odhalily, jak hluboce jsou lidé ve Spojených státech rozdělení. Hodně mě to překvapilo. Stal jsem se novinářem, abych pomohl informovat veřejnost, dohnal mocné k odpovědnosti a vyprávěl příběhy lidí, kteří nejsou vyslyšeni.

Nikdy jsem nebyl u voleb a neregistroval se jako volič, protože chci psát o demokratech, republikánech i nezávislých, aniž by si mysleli, že jsem nějak zaujatý. Ale novinařina se mění. Dnes je populární názorová žurnalistika. Jste-li pravicově orientovaný, sledujete Fox News. Pokud jste nalevo, díváte se na MSNBC a prostor uprostřed se zmenšuje s tím, jak se lidé vyhraňují. Jste-li novinář, který odhaluje lež, je to najednou nahlíženo jako stranicky motivovaný útok. Ale to tak není.

Postupuju stále stejně, jenže současný prezident označil mainstreamová média za svého nepřítele. Takové konfrontace mezi novináři a Bílým domem nepamatuji, a to jsem pokrýval dění v Bílém domě po americké invazi do Iráku v roce 2003, kdy tam působili George Bush a Dick Cheney. Ale v jistém smyslu nás to nutí dělat svou práci lépe, protože jsme opatrnější. Strach z chyb a obvinění ze stranění z nás dělá lepší novináře. Pokaždé když zveřejňujeme velký článek, víme, že v sázce je opravdu hodně.

Řada americkým novinářů loni podcenila Donalda Trumpa a vůbec nepočítala s tím, že se může stát americkým prezidentem. Změnil se nějak postup vašeho deníku po volbách?
Není pochyb o tom, že jsme jako novináři selhali a nevěnovali tomu dostatek pozornosti. Největší změna je, že teď musím znát odpovědi na všechny své otázky, dříve než vyrazím do Bílého domu. V minulosti si novináři a lidé, o kterých psali, víc věřili. Dříve bych přišel za mluvčím a řekl mu: "Podívejte, pracuji na tomhle a chci být transparentní. Budu rád za vaše stanovisko a možná i pomoc, abych mohl vysvětlit, co se přesně stalo."

Teď musíte vědět všechno dopředu, protože už se nám mnohokrát stalo, že nám řekli něco, co nebyla pravda. To znamená mnohem víc práce, abyste dokázali na místě poznat, že vás chtějí oklamat. Dělá to z nás lepší novináře. Dnes píšu pouze články, které mi může potvrdit mnohonásobně větší počet zdrojů.

Také se už nesnažím psát příběhy, které by nemohla potvrdit a odvyprávět další média, jako jsou The New York Times, CNN a další. Pokud zůstanu se svým objevem sám, administrativa může jednodušeji říct, že lžu a že to je falešná zpráva. To je velká změna. Jako novináři se teď bojíme, abychom nezůstali osamoceni. Při následné konfrontaci potřebujeme podporu ostatních.

Dělal jste zpravodaje na Blízkém východě a řadu let působíte ve Washingtonu. Změnila se za tu dobu nějak vaše motivace dělat novináře?
Teď je to skoro existenciální záležitost. Bojím se vracet k dřívějšímu stylu práce, kdy jsem se soustředil na politické debaty a psaní dlouhých reportáží a článků. Vím, že teď musíme pokračovat a pokusit se zjistit, co přesně se během voleb stalo. Jinak bychom veřejnosti prokázali medvědí službu.

V tuto chvíli ještě stále nevíme, jestli byla nějaká širší spolupráce mezi Trumpovými lidmi a Rusy. Snažíme se tomu jako novináři přijít na kloub, ale nevím, jestli se nám to podaří. Některé věci jsme už objevili, ale pořád je tu hodně otázek, které musíme zodpovědět. Cílem je zjistit, jestli tam skutečně byla nějaká koordinace. Možná že ne, zatím každopádně nemám žádné důkazy. Ale teď je v sázce důvěryhodnost mainstreamových médií. Buď budete deníku Washington Post věřit, nebo ne. Snažíme se dokázat, že motivací k tomu, co děláme, není nějaká politická objednávka, ale hledání pravdy.

Co se týče důvěry, The Washington Post (WP) koupil miliardář a šéf firmy Amazon Jeff Bezos. Řešíte nějak, jestli to nemůže ovlivnit nezávislost novin?
Dříve jsem pracoval v deníku The Wall Street Journal, který vlastní Rupert Murdoch, který je blízkým přítelem Donalda Trumpa. Kdybych tam stále pracoval, měl bych obavy z toho, jestli by nejvyšší editoři podpořili, na čem teď dělám. Rozhodně takové obavy mají někteří mí přátelé, kteří tam pracují.

To byl ten důvod, proč jste loni odešel do WP?
Ne, ale rozhodně mě to znepokojovalo. Washington Post teď vede Martin Baron, ke kterému jsem vždy choval respekt. Amazon včele se šéfem Jeffem Besosem deníku poskytl prostředky a za sebe můžu říct, že si nejsem vědom žádného vměšování do našeho obsahu.

S Bezosem jsem se nikdy nesetkal, ani jsem s ním nemluvil. Dokonce jsem ho nikdy neviděl v sídle deníku. Myslím, že WP pokrývá důrazně všechna témata, ať už šlo o aféru s e-maily Hillary Clintonové nebo o Donalda Trumpa. Útočíme na všechny stejně. Kritici mainstreamových médií tomu nevěří, ale je to pravda.

Pokud je to příběh, který poodhalí dění v zákulisí, editoři chtějí, abychom po něm šli agresivně. A nezáleží na tom, jestli to Trumpovi pomůže, nebo mu to naopak uškodí. Když nakonec od našich zdrojů zjistíme, že žádná spolupráce nebo tajná dohoda s Rusy nebyla, přál bych si, aby byl WP první, který s tou zprávou přijde.

Američané vzhlíží k 'hvězdě severu'. U Trudeaua nacházejí to, co Trumpovi schází

Číst článek

Donald Trump rád využívá sociální síť Twitter. Snažíte se ve vašem deníku věnovat všem jeho příspěvkům a prověřit, jestli se zakládají na pravdě? Nebo je podle vás lepší je pokud možno ignorovat?
Nelze je ignorovat. V některých případech na twitteru oznamuje i svá politická rozhodnutí. Myslím, že ta sdělení musíme prověřovat, a pokud obsahují nějaké nepřesnosti, je třeba o nich referovat stejně, jako by šlo o tiskovou konferenci nebo vyjádření Bílého domu. To také děláme. Máme novináře, kteří každé ráno píší články založené na tom, co Trump napsal na twitteru. Je to velmi neobvyklá situace.

Ještě jsme nezažili prezidenta, který by se snažil se svými podporovateli a dalšími lidmi komunikovat takto přímo pomocí sociálních médií. Ale myslím, že to je poměrně povzbudivá možnost vidět, jak současný prezident pohlíží na různě věci. Když na twitteru na někoho zaútočí nebo naléhá na ministra spravedlnosti, aby vyšetřoval novináře kvůli únikům informací, také je to zpráva.

Řada jeho tweetů ukazuje, jak se prezident snaží využít různé složky vlády k dosažení svých politických cílů. To je něco úplně nového a novináře to docela děsí. Ale kdyby to prezident nepsal veřejně na twitteru, tak o tom vůbec nevíme. Raději se to dozvím takto, než abych zjistil až později, že řekl něco takového ministrovi spravedlnosti v zákulisí.

Neobáváte se, že lidé začnou být z toho množství zpráv a kontroverzí kolem prezidenta Trumpa unavení a přestanou je sledovat?
Ano, je to znepokojivé, ale zájem či nezájem veřejnosti nemůže ovlivnit, jestli o tom budeme nebo nebudeme psát.  Víte, možná jsme jako novináři trochu zhýčkaní. Ve Spojených státech máme skvělé novinářské tradice i instituce. Ale nikdy jsme nezažili, že by se vnější mocnost, jako je Rusko, pokusila ovlivnit americké veřejné mínění a podnítit nejednotnost. V tomto případě využilo sociální média.

Možná je na čase, abychom se něčemu naučili od novinářů v Evropě, z České republiky a dalších zemí. Často sem přijíždíme, abychom poučili místní novináře o naších tradicích a postupech. Ale teď se možná situace obrátila, protože vy se s těmito praktikami setkáváte už dlouho. Pro nás je to nová věc. Jsem tady mimo jiné proto, abych potkal novináře z Ukrajiny i dalších států, o kterých vím, že se s tímto problémem potýkají.

Adam Entous v Praze předával své zkušenosti budoucím novinářům v rámci vzdělávacího programu Journey 2017 nadace Bakala Foundation.

Štěpán Sedláček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít