OBRAZEM: Haló, haló. Československý rozhlas začal vysílat před 94 lety ze stanu půjčeného od skautů
Ve čtvrtek uplynulo 94 let od doby, kdy začal z vypůjčeného stanu v pražských Kbelích vysílat Československý rozhlas. Československo se tak zařadilo mezi jedny z prvních evropských zemí s pravidelným rozhlasovým vysíláním.
První pokusy o rozhlasové vysílání na území Československa začaly už po první světové válce. Při prvním výročí vzniku samostatného státu 28. října 1919 došlo k premiérovému vysílání z vojenské vysílací stanice na pražském Petříně. Na jaře 1923 pak došlo ke dvěma ukázkovým vysíláním.
Pravidelné vysílání ale odstartovali až tři „otcové zakladatelé"- Eduard Svoboda, Ladislav Šourek, Miloš Čtrnáctý. Psal se 18. květen 1923. Pravidelné vysílání tak začalo dříve než v Německu nebo Rakousku.
Inženýr Svoboda přivezl potřebné technické i praktické dovednosti, které trojice potřebovala pro zahájení vysílání. Šourek byl ředitelem společnosti Radioslavia, která se zabývala prodejem rozhlasových přijímačů a která iniciovala vznik rozhlasového vysílání. V rozhlase se staral o právní a obchodní záležitosti a také o politickou podporu. Čtrnáctý se jako redaktor Národních listů stal programovým ředitelem vysílání.
Začátky byly těžké. Rozhlas neměl vlastní budovu. Proto Prázdninová kolonie pražská zapůjčila skautský stan, který sloužil jako provizorní studio. Stan pak na zimu nahradila dřevěná budova radiostanice.
Vysílání začalo ve 20.15 a trvalo pouze hodinu. Podobným způsobem vysílal rozhlas ještě několik let. Postupně se ale rozšířil obsah vysílání z původního hudebního vystoupení na sportovní zprávy z celého světa, počasí a burzovní zprávy.
Vysílání paradoxně začalo ještě předtím, než vznikl zákon o telegrafech, pod který spadalo i rádiové vysílání, a než tři průkopníci založili rozhlasovou společnost. Ta byla ustavena až bezmála o měsíc později, 7. června 1923, se základním kapitálem 500 000 korun (pro porovnání britská BBC začínala o rok dříve s kapitálem 11 milionů korun). Firma dostala název spojením slov Radioslavie a žurnalistika, tedy Radiojournal.
Miloš Čtrnáctý zpočátku odmítal na rozdíl od německého rádia vysílat tehdejší populární hudbu, jazz, a reprodukovanou hudbu z gramofonových desek. Proto všechna hudební čísla byla hrána „živě". Vzhledem k nedostatku místa, špatné technice a akustice se jednalo hlavně o sólová instrumentální nebo pěvecká vystoupení. Převládal hlavně klavír, housle, kornet a violoncello. Později je začali kombinovat do duet, trií či kvartet a přidali další nástroje, jako třeba klarinet nebo flétnu. Zpěváci a zpěvačky ale zpívali sólově nebo v duetech. Víc tehdejší technika nezvládla.
Zájem o rozhlasové vysílání nebyl velký. Společnost se proto rychle dostala do finančních problémů. Poplatek za vysílání byl 50 československých korun. Za to by se v té době dalo pořídit 50 kilogramů brambor.
Situace se zlepšila až v roce 1924, kdy byl otevřen první ateliér v Poštovní nákupně na Fochově třídě (dnes Vinohradská). V roce 1925 pak byla otevřena ve Strašnicích první moderní stanice pocházející z Francie.
