Padal svisle jako svíčka, z okna na něj nikdo nemohl dosáhnout, říká k Masarykově smrti dvojice badatelů
Jejich zkoumání se stalo jedním z podnětů, díky kterým policie znovu otevřela případ smrti Jana Masaryka. Badatelé Martin Čemák a Jan Špička spočítali, že exministr zahraničí mohl z okna svého bytu v Černínském paláci vypadnout bez použití vnější síly. „Vracíme do hry sebevraždu jako relevantní možnost,“ říkají v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Masaryk zemřel za dosud nejasných okolností v 1948. Poslední vyšetřování konstatovalo, že ho někdo zabil.
Zabývali jste se tím, zda Jan Masaryk mohl z okna svého bytu v Černínském paláci sám vypadnout. Jak jste postupovali?
Martin Čermák (MČ): Potřebovali jsme zjistit, kde byl poslední kontakt Jana Masaryka s budovou před pádem, jestli byla zapotřebí vnější síla k tomu, aby dopadl tam, kde byl nalezen, a zda při pádu, vystrčení nebo vyhození z okna mohl dosáhnout finálně zdokumentované pozice.
Záhadná smrt v Černínském paláci: policie znovu zrekonstruuje poslední chvíle života Jana Masaryka
Číst článek
Jan Špička (JŠ): Museli jsme proto zaměřit Černínský palác, polohu Masarykova těla vůči budově a změřit zrychlení člověka při skoku vzad.
Na co jste tedy přišli?
JŠ: Na základě poranění, která Masaryk utrpěl, je jasné, že dopadal na paty, symetricky a kolmo k budově. Z toho je zřejmé, že nemohl vypadnout z okna. V takovém případě by totiž letěl šikmo a nemohl by dopadnout tak, jak dopadl. A nemohl by mít zranění tak symetrická. Z toho jednoznačně vyplývá, že stál mimo okno.
To znamená, že stál na římse?
JŠ: Ano. Na římse čelem k budově.
Můžete přiblížit, jak jste k tomu došli?
MČ: Vycházeli jsme z původního pitevního protokolu. Z něho jsme vyčetli, že poranění kosterního skeletu jsou symetrická. Symetricky byly roztříštěny obě paty, rozlámaná pánev i zlámaná žebra. Z toho usuzujeme, že Jan Masaryk padal svisle po nohou jako svíčka. Byla u něj také absence petechií, což jsou sekundární znaky po dušení.
Stačí, když vás dusí někdo 10 sekund, a vytvoří se vám na obličeji takové malé červené vřídky a popraskají cévky v očích. A v pitevní zprávě se píše, že nic takového neměl. Což ukazuje na to, že nebyl dušen. K tomu se totiž přikláněla jedna z teorií kvůli poházeným poduškám v koupelně.
A ještě jedna zásadní věc: Masaryk byl podle pitevního protokolu živý, když padal. Vlivem dopadu se mu totiž roztrhly vnitřní orgány. A po dopadu se ještě jednou nebo dvakrát nadechl, protože měl v plicích krev.
Takže z pitevního protokolu vyplývá, že padal rovně, živý a že nepadal z okna, ale z římsy?
MČ: Přesně tak. Ta římsa je široká 55 centimetrů. Dřív se na ní dalo chodit, dnes jsou tam jehličky proti holubům. Podle původního náčrtku kriminální ústředny dopadl Masaryk sice pod okno, tento nákres ale nebyl přesný, byť uvedené kóty odpovídaly. Všechno jsme to přeměřili a pomocí softwaru Virthuman jsme Masaryka vzali zespodu a postavili ho právě na římsu. Zjistili jsme, že jeho těžiště bylo zhruba metr od hrany okna a že stál čelem k budově.
JŠ: S tím, že stál Masaryk na římse, přišel poprvé kriminalista Jan Havel, který jeho smrt vyšetřoval v devadesátých letech. Tehdy to vyšetřování ale nebylo nedokončeno a teorie s římsou nebyla potvrzena.
Daleko od okna
Mohl na Masaryka z okna podle vašich propočtů tedy případný útočník dosáhnout?
MČ: Nemohl zasáhnout těžiště Jana Masaryka, mohl by pouze způsobit ztrátu jeho rovnováhy zachycením ruky nebo části jeho těla.
To znamená, že od okna stál tak daleko, že případný útočník by na něj pořádně nedosáhl?
MČ: Přesně tak.
JŠ: To okno má navíc velmi široký parapet, nejde k němu přijít a vyklonit se. Musel by si na ten parapet lehnout, což v 15 metrech není úplně příjemné.
Tudíž do něj nemohl někdo strčit? Závěrem posledního vyšetřování totiž bylo, že šlo o vraždu. Takže to vylučujete?
MČ: Výsledkem našeho snažení nebylo to, že bychom vyloučili vraždu a že se přikláníme k teorii sebevraždy. Pouze vracíme do hry variantu, že mohlo jít také o sebevraždu, protože jsme dokázali, že nebylo potřeba vnější síly, aby Jan Masaryk skončil tam, kde skončil.
Ač na to máme svůj názor, který se snažíme nikomu nevnucovat, tak je zásadní, s čím přicházíme. Tedy že sebevražda je relevantní alternativou vraždy. Sebevražda může mít ale samozřejmě několik různých poloh. Pracovali jsme ale s fakty, takže říkáme, že to poslední vyšetřování nepřišlo s relevantními závěry.
Jaké údaje jste potřebovali pro vaše výpočty znát?
MČ: Pro naše modelování jsme kromě jiného potřebovali znát výšku a váhu Jana Masaryka. Vycházeli jsme z dat Vojenského historického ústavu, který uvádí výšku Jana Masaryka v době jeho 22 let, když rukoval. To jsme přepočítali na rok 1948, kde nám výška vyšla 180 centimetrů. A váhu jsme nastavovali pomocí speciálního softwaru, který je k tomu určený, a podle fotografií.
A kolik tedy Masaryk vážil?
MČ: Odhadli jsme to na 100 kilogramů. Tento údaj totiž nejde nikde dohledat. Zjišťovali jsme také klimatické podmínky, protože některé teorie říkají, že Jan Masaryk uklouzl na okně, když tam kouřil a seděl, že tam bylo náledí. Na základě dat z Klementina a psaných záznamů z meterologické stanice Praha Karlov jsme zjistili, že byly tehdy teploty vysoce nad průměrem, takže ta římsa nemohla být namrzlá. V rozmezí mezi půlnocí a šestou hodinou ranní 10. března 1948 bylo oblačno až polojasno, beze srážek a teplota byla osm až devět stupňů.
Jak probíhalo měření přímo na místě v Černínském paláci?
MČ: Honza si na nádvoří lehl na karimatku a dělal figuranta. Cílem bylo ho napolohovat podle fotografií co nejpřesněji do místa i polohy Jana Masaryka. Zaměřili jsme polohu těla vzhledem k budově a dále i římsu, na které podle našeho názoru stál a kde měl těžiště. Právě jeho poloha na římse a vzdálenost od budovy byla důležitá pro to, abychom mohli spočítat, jestli spadl sám, nebo ho někdo strčil. A samozřejmě zrychlení – toto bylo ale měřené až v laboratoři na Západočeské univerzitě v Plzni.
JŠ: Když to vezmu čistě z pohledu mechaniky, máme těleso Jan Masaryk, víme výšku, víme váhu. A potřebujeme ho uvést do pohybu, aby dopadl tam, kam dopadl. Je poměrně jednoduché spočítat, jakou rychlostí je potřeba na to těleso působit, aby dopadlo tam, kam dopadlo. To je poměrně jednoduchá mechanika.
Potřebovali jsme ale vědět, jestli tu danou sílu je schopné lidské tělo vytvořit. Máme k dispozici akcelerometr, který měří zrychlení. Takže jsme si řekli, že změříme vlastní skoky. Stačilo nám znát pouze ten počáteční impulz rychlosti čili rychlost ve fázi skoku, protože pak člověk už nic neudělá. Skočí, ale už tam nepřidá žádnou svou invenci. Takže jsme vzali akcelometr a provedli jsme čtyři varianty skoku s několika dobrovolníky.
Jaké to byly?
JŠ: Byl to normální skok, normální skok s použitím rukou, dále maximální skok s použitím rukou a poslední byl instinktivní odraz. A všechny varianty se ukázaly jako možné.
Skok s použitím rukou
Kterou z těchto variant jste určili jako nejpravděpodobnější?
JŠ: Jako nejpravděpodobnější varianta vychází normální skok s použitím rukou. To byla čistá mechanika hmotného bodu. Pak jsme použili ještě trochu sofistikovanější nástroj, a sice software Virthuman, který používáme pro simulace autonehod a pro výpočty dynamického zatížení na lidském těle. Tudíž jsme to zkusili ne s hmotným bodem, ale s virtuálním člověkem.
Model Masaryka jsme postavili na římsu, aplikovali jsme na něj různé rychlosti podle měření skoků. Výsledné hodnoty byly velmi podobné jako pro hmotný bod. Takže jsme udělali jedno měření přímo v Černínském paláci a použili dvoje výpočty, pohyb hmotného bodu a pak model Virthuman.
Špička a Čermák
Jan Špička působí jako doktorand na katedře mechaniky na Západočeské univerzitě v Plzni. Martin Čermák je absolventem tamní strojírenské fakulty, v současnosti působí v poradenské společnosti.
Ukázala vám simulace i to, jak přesně padal?
JŠ: Podle animace dopadl v souladu s pitevním protokolem na paty, pak se složil na pánev, která byla rozdrcená, pak se nahnul trochu dopředu, takže byla chráněná hlava, a až potom odskočil trochu dozadu.
Můžete shrnout, k jakým závěrům jste tedy dospěli?
MČ: Přišli jsme na to, že Jan Masaryk nepadal z prostoru okna, ale že padal z prostoru, který leží jeden metr mimo okno, a že na něj nemusela působit vnější síla, aby dosáhl pozice, ve které byl nalezen. Poslední vyšetřování říká, že tam musela být vnější síla, my se proti tomu vymezujeme a říkáme, že tam být nemusela. Že se tam mohl dostat vlastními silami. Což závěry posledního vyšetřování vyloučily.
Z čeho jste během vašeho bádání vycházeli? Co všechno jste měli k dispozici?
MČ: Vycházeli jsme z faktů, které jsou v případu známy. Snažili jsme se nevycházet ze svědeckých výpovědí, které po tolika letech už nemusí být relevantní. Vycházeli jsme tedy zejména z veřejně dostupné fotodokumentace, dále z pitevního protokolu a z vlastního měření. Podklady jsme získávali jednak z dostupné literatury, jednak z Národního archivu, případně z Archivu bezpečnostních složek.
Jak jste se k tomu vůbec dostali?
JŠ: Martin mě oslovil s žádostí o pomoc s tím, že se zabývá smrtí Jana Masaryka a potřeboval by do toho vnést technickou pasáž.
Vy ale nyní působíte v poradenství. Znamená to, že Masaryk je vás koníček?
MČ: Přesně tak. Je to můj koníček asi deset let. Začalo to tím, že jsem navštívil Masarykův byt s jednou osobou, která ho zažila. Potom jsem se o to začal zajímat. Prvních pět let jsem četl dostupnou literaturu, přemýšlel jsem nad tím a pak jsem si řekl, že to prostě musí jít nějak spočítat. Jsem absolventem strojní fakulty Západočeské univerzity a věděl jsem, že právě univerzita disponuje takovým softwarem, který by mi v tom mohl pomoct. Tak po dalších třech letech mechanických propočtů jsem se odvážil a oslovil Honzu. Univerzita nám vyšla vstříc a umožnila nám udělat potřebné simulace.
Unikátní nahrávka
Loni na podzim se objevila nahrávka policisty Vilibalda Hofmana, který tvrdil, že se s tělem hýbalo. Mohou být tedy vaše výpočty, pokud by se jeho výpověď potvrdila, nepřesné? Mění to něco na vašich výpočtech?
MČ: Nemění. Vilibald Hofman na té nahrávce říká, že tělo Masaryka bylo upraveno k fotografování. Neříká ale, že by s ním bylo manipulováno nebo že by bylo přenášeno. Podle jiné svědecké výpovědi víme, že Masaryk byl nalezen v poloze mírně na boku a měl otevřená ústa i oči.
Na fotografiích pořízených na místě nálezu leží na zádech a ústa i oči má zavřené. Čili někdo mu oči i ústa zavřel, upravil ho tak k fotografování. A byl nalezen na zádech, což je zřejmě důsledek lékařského ohledání. Takže ho maximálně přetočili na záda. Nicméně na ten bok se dostal až v důsledku sekundárního odrazu těla od povrchu druhého nádvoří. A nic to nemění na tom, že Jan Masaryk padal symetrickým, svislým pádem. Kdybychom uvažovali to, že ležel na levém boku, tak by jeho těžiště bylo ještě víc vzdáleno od okraje okna a vlastně by to ještě více znemožňovalo případnému útočníkovi na něj z okna dosáhnout a ještě více by to podpořilo teorii sebevraždy a vylučovalo by to spíš vraždu.
Proč jste se nakonec obrátili se svými závěry na policii? Byl to od začátku váš záměr? Proč jste to nechtěli nechat v akademické rovině?
JŠ: Vyplynulo to časem, když jsme se začínali dostávat ke konkrétním závěrům. A řekli jsme si, že je s tím potřeba jít ven.
MČ: Také jsme se poradili s odborníkem z Ústavu pro studium totalitních režimů, jestli to je na podání podnětu k znovuotevření vyšetřování. A on nám řekl, že to rozhodně stojí za to.
Policie kromě vašeho podnětu obdržela ještě podnět od badatelky Václavy Jandečkové. Případ tedy znovu otevřela. Co od toho očekáváte?
MČ: Že po více než 70 letech dojde k pořádnému a nezávislému prošetření případu.
JŠ: Mohou se také objevit nové důkazy, které mohou být mezi lidmi.
Vy skutečně věříte tomu, že je možné po takové době získat nové důkazy, které by mohly smrt stoprocentně osvětlit?
JŠ: Věřím tomu, že ano.
MČ: V tom jsme zajedno. V roce 1948 nebyly k dispozici takové nástroje, které máme dnes. Zejména simulační softwary. Zpřístupnily se také nové archivy, takže mám možnost nahlédnout do dosud tajných spisů a načerpat z nich nové informace. Ale hlavně máme nahrávku Vilibalda Hofmana objevenou v minulém roce, což svědčí o tom, že se stále objevují nová a nová fakta.
Oslovila vás už policie?
MČ: Ano, byli jsme podat vysvětlení, kdy jsme představili naši studii vyšetřovacímu orgánu.
Vaše závěry teď přezkoumají policejní znalci. Počítáte případně s tím, že budete během šetření kriminalistům asistovat?
MČ: Tato nabídka z naší strany proběhla, teď je to na policii, jestli nás přizve.
Zjistili jsme, že je v plánu také nová rekonstrukce. Považujete to za úspěch?
JŠ: Určitě. Je důležité, že se to posunulo dopředu.
Vy už názor na Masarykovu smrt máte. Proč je podle vás důležité, aby vaše závěry potvrdila oficiálně také policie?
MČ: Je potřeba to posoudit v celé šíři. Zahrnout i poznatky ze svědeckých výpovědí, které jsou neméně důležité. Myslím si, že pro společnost je důležité vědět, jak zemřel Jan Masaryk, a vědět, jak de facto zemřela první oběť komunistické zlovůle.
