‚To není cesta na Mars!‘ Personál nepomohl muži na vozíku, rušili mu rezervace. České dráhy věc prošetří
- „Cestování vlakem může být snadné i pro cestující na vozíku,“ píšou České dráhy na svých stránkách. Pro Tomáše Bandžucha a jeho tělesně hendikepovaného bratra ale byla cesta dvoudenním martyriem.
- Chtěli přejet z Pardubic do Prahy, podívat se na divadelní představení a odjet zpět domů. Během dvou cest jim ale několikrát oznámili. že České dráhy speciální vagony nevypravily a zaměstnanci podle nich nevěděli, jak si s touto situací poradit.
- Podle ministerstva dopravy i českého národního dopravce jde nejspíš o ojedinělý incident.
- Mluvčí Národní rady osob se zdravotním postižením Sabrina Plisková ale pro server iROZHLAS.cz uvedla, že se s podobnými stížnostmi setkávají často.
Tomáš Bandžuch udělal všechno podle pokynů na stránkách národního dopravce. Lístky zarezervoval na konkrétní vlaky 48 hodin dopředu. Uvedl, že bratr bude cestovat s doprovodem a zaškrtl typ vozíku. Systém, který dostal i ocenění od české Národní rady osob se zdravotním postižením, žádost přijal a odeslal potvrzující e-mail. Všechno vypadalo v pořádku.
Internetové stránky radnic musí být bezbariérové, úřady mají na přípravu rok
Číst článek
Přibližně 27 hodin před odjezdem ale Bandžuchovi zazvonil telefon z Pardubic. Vlak podle dispečerky neměl zařazený vůz, ke kterému se dá přijet s plošinou. „Nakonec jsme se dohodli na pendolinu, které jede zhruba o třicet minut později,“ napsal Bandžuch.
Za další zhruba čtyři hodiny nastala druhá komplikace. V Praze na hlavním nádraží, odkud pan Bandžuch jel pro bratra, mu pracovník Českých drah oznámil, že ani v pendolinu místenky nejsou, a odmítl mu pomoct. „Není to moje starost,“ řekl mu podle bratra muže na vozíku. Po dalším telefonátu, cestě do Pardubic a domluvě na místní přepážce to ale vypadalo, že i toto nedorozumění se vyřešilo.
Nicméně asi sedm hodin před odjezdem Bandžuchovi opět zazvonil telefon. „Zaměstnanci ČD si prý neuvědomili, že pendolino přijíždí na Libeň v 18.10 a zaměstnanci obsluhujícímu plošinu končí pracovní doba v 18.00. Protože jiný na nádraží není a z jiného ho nejde přesunout, musíme jet na hlavní nádraží,“ popsal. To je ale od Divadla pod Palmovkou, ve kterém se představení konalo, několik zastávek metrem a přestupem na Florenci, což je pro vozíčkáře velmi komplikovaná cesta.
A menší problémy na dvojici čekaly i po cestě do Prahy. Na místě vyhrazeném pro vozíčkáře seděla paní s bernardýnem. Té pokladní prý místo vyhrazené pro hendikepované doporučila jako sedadlo vhodné pro přepravu psů. Po dohodě si žena nakonec přesedla.
Pomoc spolucestujících
A podobné martyrium pokračovalo pro pana Bandžucha a jeho bratra i na cestě zpět. Ve vlaku, kterým měli jet do Pardubic, České dráhy opět zrušily vagon s plošinou a následující rychlík ji neměl. „Poprosil jsem pár lidí, kteří nám rádi bez nějakých námitek pomohli s bráchou do vlaku,“ popsal Bandžuch, jak nakonec kvůli neochotě personálu Českých drah situaci vyřešil. Cestující dvojici pomohli i v Pardubicích.
„Krucinál – já nechtěl dostat člověka na Mars. Jen jet s jedním vozíčkářem z Pardubic do Libně a zpět!“ uzavírá Bandžuch svůj příběh na facebooku. V dalších dnech se rozhodl poslat stížnosti na ministerstvo dopravy a České dráhy.
‚Podnět šetříme‘
Obě instituce se podle odpovědí, které poslaly redakci, chtějí stížností zabývat. Tvrdí ale už nyní, že jde o ojedinělou zkušenost. „Nechci předjímat, ale opravdu mohlo jít spíše o individuální selhání. Konkrétní ale mohu být, až proces objednání a realizace této konkrétní cesty prověříme,“ napsal serveru iROZHLAS.cz vedoucí oddělení vnější komunikace Českých drah Radek Joklík.
Falešné parkovací průkazy pro vozíčkáře. Chybí centrální evidence, strážníci jen těžko ověřují platnost
Číst článek
Zároveň uvedl, že až chybu prošetří, vyvodí z ní České dráhy důsledky a přijmou opatření, která zamezí tomu, aby se situace opakovala. „Můžeme například upravit stávající postupy při realizaci přeprav nebo způsob komunikace se zákazníkem. Nicméně systém funguje dobře, protože realizujeme tisíce takových přeprav ročně a hendikepovaných zákazníků stále přibývá,“ doplnil.
I podle mluvčí ministerstva dopravy Františka Jemelky nejde o nefunkčnost celého systému. „Za poslední měsíce jsme obdrželi pouze několik málo stížností týkajících se přepravy osob s omezenou schopností pohybu a orientace, a to ve vztahu k různým dopravcům, což neukazuje na zásadní nefunkčnost stávajícího systému jako takového,“ přiblížil redakci. Doplnil, že podle nových přísnějších pravidel, která platí od prosince, musí mít dopravci kompetentní personál k zajištění pomoci ve vlaku.
Chybou je komunikace
Národní rada osob se zdravotním postižením se ale s podobnými případy setkává poměrně často a snaží se je řešit ve spolupráci s ministerstvem dopravy. „Vozíčkáři problém mají a nesouvisí jen s liberalizací dopravy a s Českými drahami,“ řekla serveru iROZHLAS.cz mluvčí Národní rady osob se zdravotním postižením Sabrina Plisková.
Jedličkův ústav se rozroste o novou budovu. Přibude aula, koncertní sál a nahrávací studio
Číst článek
„Zásadním problémem je komunikace. Ať už v rámci systému, nebo mezi správcem železnic a jednotlivými dopravci. Liberalizace jen systém prohloubila,“ vysvětlila. Jednou z vážných komplikací je třeba i to, že staničních plošin je v Česku zhruba 100 a všechny jsou ve vlastnictví Českých drah, další dopravci si je tak musí draze půjčovat.
Většina stížností ale podle Pliskové přichází na vlakový a staniční personál. „Zejména u nových dopravců nejsou lidé informačně a morálně připraveni a schopni pomoct osobám se zdravotním postižením,“ popsala s tím, že řešením by bylo, aby se zaměstnanci obraceli na Národní radu nebo podobné organizace.
Problémem je i to, že vyškolených zaměstnanců je málo. S tím se ostatně setkal i pan Bandžuch, když chtěl vystoupit v Libni, ale deset minut po osmnácté hodině už na nádraží nikdo odpovědný nebyl. „Chtěli jsme, aby České dráhy zařadily do metodiky, že se zřídí SOS linka, na kterou by se mohli zdravotně postižení obrátit,“ řekla Plisková. Vozíčkářům ale cestování znepříjemňuje i pohyb po nádražních budovách, které nejsou bezbariérové.
„Zároveň není dotažená komunikace mezi dvěma objednávkovými systémy a vzniká tam řada komunikačních šumů. Dohromady to dává prostor problémům, které nastávají,“ popsala.
