Sestra nepřivolala umírající ženě pomoc. ‚Mrtvici nic nenasvědčovalo,‘ hájí její postup ředitelka domova
„Paní byla jen zahleněná, situace se vyvíjela.“ Tak vysvětluje ředitelka Karolína Wankovská postup sestry v Domově důchodců na Dómském pahorku v Litoměřicích. Na zařízení si stěžuje vnučka zemřelé paní, která několikrát během dvou hodin žádala zdravotní sestru, aby zavolala záchranku s tím, že její babička má mrtvici. Sestra pokaždé reagovala, že nejde o nic vážného. Žena nakonec právě na následky mrtvice zemřela.
Jak si vysvětlujete, že vnučka poznala, že jde o mrtvici, a zdravotní sestra ne?
Podle záznamu naší zdravotní sestry a sestry, která tam byla také přítomná, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo jednat o mrtvici. Že by se mohlo jednat o neurologický problém, vyhodnotily, až když nesevřela ruku.
Babička jí umírala před očima. Záchranku sestra volat nechtěla, prý by to bylo zbytečné
Číst článek
Jenže mrtvice to byla. Vnučka – ač laik – na to upozorňovala už před devátou ráno, ale sestra záchranku zavolala až o půl jedenácté. To už bylo pozdě a paní v sanitě ochrnula na polovinu těla. Není toto špatné vyhodnocení situace?
To byl vývoj. Myslím si, že zdravotní sestra byla dostatečně kompetentní, aby mohla situaci správně vyhodnotit. V tu chvíli ji vyhodnotila tak, že se nejedná o ohrožení zdraví klienta. Zdravotní stavy klientů se tu mění každým dnem. Jeden den jim je hůř, jeden líp. Nemůžeme z toho hned usuzovat, že jde o mrtvici.
Vnučka paní Boženy ale tvrdí, že ji našla v devět hodin v opravdu vážném stavu ležící v posteli, cituji, že „nevnímala, nekomunikovala, jen těžce dýchala, nemohla mluvit, chroptěla“. A že už tehdy bylo jasné, že je to vážné, a proto chtěla volat záchranku.
Kdybyste byla laik a přišla jste k babičce, tak to takhle nedáte dohromady. Je vidět, že nad tím seděla rodina. Ošetřující lékař babičky je rodinný příslušník, maminka vnučky je zdravotní sestra, takže napsat to chytře, aby to vypadlo jako stížnost, jde.
Ale zdravotní sestra nezpochybňuje, že jí vnučka říkala, že jde o mrtvici, ať zavolá rychlou...
(Ředitelka začne předčítat z dokumentů.) Zdravotní sestra konstatovala, že zjevné známky cévní mozkové příhody nikdo nezpozoroval, klientka sama odešla s pomocí chodítka v doprovodu sestry ze snídaně zpět na pokoj, neměla pokleslý koutek, porucha řeči byla vzhledem k obtížné komunikaci špatně hodnotitelná. Zdravotní sestra se snažila aktivně reagovat na postupný vývoj zdravotního stavu a po celou dobu klientku pravidelně monitorovala. Jelikož nejevila známky ohrožení života, rozhodla se záchranku nevolat a situaci nadále monitorovat.
Držme se ale podstaty. Ukázalo se, že to mrtvice byla a vnučka na to upozorňovala. Přesto záchranku sestra zavolala až po necelých dvou hodinách. U mrtvice přitom hraje roli každá minuta. Není tohle jasná chyba?
Není. Aby se jednotka záchranného sboru volala, musí tomu nasvědčovat zdravotní stav. Zavolat záchranku není jen tak. Musíte se vžít do situace, kdy tam nejsou zjevné známky cévní mozkové příhody. Zdálo se, že je babička jen zahleněná. Ano, že jí není dobře, ale to přece nedává signál k tomu, že je to mrtvice.
‚Nepřipouštím, že by pochybili‘
Jenže ne u všech případů je vnučka, která na to upozorňuje a následný sled událostí jí v tom dal za pravdu. Paní Božena mrtvici opravdu měla a na její následky pak v nemocnici zemřela.
Tam jde o čas mezi osmou a půl jedenáctou, kdy se ten stav postupně vyvíjel. V době, kdy se vyvinul natolik, že sestra vyhodnotila, že by se mohlo jednat o neurologický problém, volala sanitku. Ano, nakonec to mrtvice byla, my ale máme profesionální pracovníky a já nepřipouštím, že by pochybili. Záchranku mohla vnučka taky zavolat sama. Je to občan jako kdokoliv jiný, měla taky tu možnost.
Kdo řeší pochybení zdravotníků? Poškození se mohou obrátit na krajské úřady i Českou lékařskou komoru
Číst článek
Já u toho nebyla, ale ona sama říká, že ji zdravotní sestra přesvědčovala, že o nic nejde. Tak jí evidentně jako profesionálce věřila.
Nebylo z čeho to vyhodnotit. Zdravotní sestra říká, že stav nenasvědčoval tomu, že se jednalo o mrtvici. I podle zdravotní karty, kterou jsme nechali zkontrolovat lékaře, který se podíval i na naměřené hodnoty, jako jsou tlak, puls atd., nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o mrtvici.
Já jsem tedy laik, ale lékařů jsem se ptala a oni mně potvrdili, že mrtvice se nedá určit na základě toho, že změříte tyto hodnoty.
To je pravda, ale ona zkoušela i hybnost končetin a zorniček. Dokud hýbala končetinami, nic nenasvědčovalo tomu, že jde o mozkovou příhodu.
Když se na to podíváte zpětně, nemohla být paní Božena ještě naživu?
Nevím, nejsem zdravotník. Na to by musel odpovědět lékař.
Z čeho přesně jste tedy vycházela, že jste nechybovali?
Nemyslím si, že jsem postupovala špatně. Svolala jsem zdravotní komisi, komunikovala jsem o sestře s klienty, seznámila se s její personální kartou a její historií, má praxi od roku 1995. Navíc jsem svolala i poradu vedení, nechala vytáhnout výpis hovorů, abych věděla, kdo komu přesně volal. Naším závěrem je, že jsem nenašla nic, že by sestra postupovala špatně a já ji měla vyhodit.
Kdo přesně zasedl v té komisi?
Vrchní sestra, sociální pracovnice domova, lékař a já.
Ten lékař je kdo?
Pan Havlík, to je lékař, co tu má ordinaci.
Takže ne nikdo z „vnějšku“? On byl u té situace přítomen nebo z čeho vycházel?
To je lékař, se kterým spolupracujeme. Situaci posuzoval velmi pečlivě, prostudoval si stížnost, zdravotní dokumentaci klientky a to, co vypověděla sestra. Zdravotní komise pak konstatovala, že laxní přístup sestry můžeme vyloučit.
Zdravotní stav se zřejmě postupně vyvíjel, zdravotní sestra postupovala aktivně, v souladu se svým vzděláním. Při posuzování nezjistila komise žádná závažná pochybení a nelze souhlasit s tím, že by sestra postupovala nedbale nebo porušila svoje povinnosti.
