'Kde jsou Američani? Zůstali jsme v tom sami.' Poslechněte si svědectví Češky z bombardovaného Afrínu
Obyvatelé severosyrského Afrínu zpočátku věřili, že je zachrání Spojené státy či Rusko. Postupem času ale ztráceli naději. Zoufalí lidé z vybombardovaného města se nakonec ptali, proč jim nikdo nepomůže. Zůstali v tom nejspíš sami. Radiožurnál hovořil s českou dokumentaristkou Janou Andert, která v obklíčeném Afrínu strávila třináct dní a dostala se z něj na poslední chvíli. Na otázky odpovídala prostřednictvím aplikace WhatsApp.
Afrín je prakticky obležený, Turecká armáda už před několika dny odřízla město od dodávek pitné vody
Jaká je situace ve městě Afrín?
Ty poslední dva dny, co jsem v Afrínu strávila, už hodně bombardovali i město. Zajímavé je, že když jsem byla v nemocnici, tak jsem se bavila s doktorem. Říkal, že od začátku ofenzivy ještě nedostali ani jednoho raněného, který by byl raněný kulkou. Všechny zraněné, které tam vozí - civilisty, vojáky - tak je to od bombardování, což je šílená taktika, kterou Turecko teď využívá.
Vede pro civilisty z města nějaká cesta ven?
Já jsem se z Afrínu dostala asi v poslední chvíli, kdy to šlo. Odjela jsem s civilisty. Akorát je problém, že abyste se dostali do Kobani, do druhé kurdské oblasti, je potřeba přejet přes území Asadova režimu. Já kdybych se dostala na území Asadova režimu, tak by mě zatkli. Cesta zpátky byla hodně stresující.
Co se týká momentální situace, tak Turecko je zhruba kilometr od západní části města Afrínu a jeden a půl kilometru od východní části. Město není úplně obklíčené - je tam koridor, kterým se dá uprchnout, ale ten Turci neustále bombardují. Používají drony, které neustále lítají nad celou oblastí a bombardujou, takže je strašně nebezpečné se tam pohybovat nebo někam jezdit.
Jak jsou na tom civilisté ve městě? V samotném Turecku se armáda v boji proti tamním kurdským povstalcům příliš nerozpakovala a odbojná města nebo jejich čtvrti mnohokrát prakticky srovnala se zemí.
Strávila jsem v Afrínu asi 13 dní, a když jsem tam přijela, nejbližší první linie byly zhruba 20 kilometrů od Afrínu, takže město vypadalo normálně - obchody byly otevřené, všude po ulicích byli lidi, všechno fungovalo. Nepřipadalo mi, že je nějaká válka.
Zajímavé bylo, že když jsem se bavila s místními, tak mi říkali, že nevěří tomu, že Turecko zabere město. Mysleli si, že vezme jenom pohraničí a skončí. Byli hodně optimističtí, ale to se během těch třinácti dnů hodně změnilo, protože Turecko začalo postupovat hodně rychle.
Změnila se nálada ve městě, lidi se začali bát. Bylo důležité, že neměli vůbec žádné informace. Ti lidi ve městě nic neví. Ptali se mě, jaká je situace, kde je Turecko, jestli se zastaví, jestli bude vyhlášena bezletová zóna. Poslední dny, kdy jsem v Afrínu byla, byli lidé hodně vystrašení.
Jsem ráda, že se mi z Afrínu podařilo dostat, ale je mi hrozně líto těch civilistů, kteří tu možnost nemají.
Jak se obyvatelé Afrínu dívají na to, že velmoci vůči postupu Turecka mlčí?
Když jsem tam byla ze začátku, bavila jsem se s civilisty o situaci a oni pořád věřili, že je Amerika nebo Rusko zachrání. Nevěřili tomu, že Turecko tuto ofenzivu dotáhne až do konce.
Poslední dny už se mě ale pořád ptali: „Kde jsou Američani? Kde jsou Rusové? Proč tady nikdo není? Proč nám nikdo nepomáhá?“
Tím, že Američané podporovali YPG (Lidové obranné jednotky, milice kurdské Sjednocené demokratické strany (PYD), pozn. red.) v boji proti Islámskému státu, lidé očekávají, že je teď Amerika podpoří a zachrání. Bohužel momentálně to vypadá tak, že je nikdo nezachrání a budou v tom prostě sami.
Bylo to peklo
Milice YPG se proslavily jako houževnatý protivník, který proti mnohonásobné přesile třeba ubránil před Islámským státem město Kobani. Proč se jim v boji proti Turecku nedaří?
Bavila jsem se s jedním vojákem YPG a ten mi řekl, že Turecko postupuje tak, že používá FSA (Svobodná syrská armáda, jedna z hlavních opozičních sil v Sýrii, pozn. red.), které pošlou na první linie a zaútočí na YPG. Ty se brání a střílením odhalí svojí pozici. Drony, které létají nad nimi, je pak okamžitě začnou bombardovat. Pozemní boje tam skoro vůbec nejsou.
Strávila jsem tři dny ve městě Džindáris, které je na jihozápadě provincie Afrín. Ve chvíli, kdy jsem tam byla, tak tam byla první linie a město bombardovali dennodenně. Když jsem tam dorazila, už se ve sklepech schovávalo jenom pár rodin.
Bylo to peklo. Jednu noc začali bombardovat v sedm večer a skončili v sedm ráno, a to bombardovali každých pět minut. Bylo to naprosto šílené. Neustále tam lítaly drony a každý pohyb, který zaznamenaly, okamžitě bombardovaly. Vojáci YPG se pohybovali pouze v civilním oblečení. Nebylo vidět nikoho v uniformách a jediné, jak se šlo po městě pohybovat, bylo na motorkách.
V celé provincii i ve městě Afrín není vidět jediný voják v uniformě. Všichni z YPG chodí v civilu, protože jsou neustále hlídáni drony, takže se schovávají mezi civilisty.
