Blade Runner 2049 je vizuální a herecký zážitek hodný svého kultovního předchůdce

Ze snímku Blade Runner 2049 | Foto: Falcon

Po Refnově krimi thrilleru Drive našel další snímek perfektní využití pro prázdný výraz Ryana Goslinga. Pokračování k dnes už kultovnímu Blade Runnerovi z roku 1982 jde věrně v jeho stopách s klaustrofobní atmosférou, ohromujícími vizuály a příběhem, který není pro každého ukoukatelný.

Recenze Los Angeles blízké budoucnosti Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Co z nás dělá lidi? Fakt, že jsme smrtelní, že máme minulost, nebo že jsme přišli na svět z matčiny dělohy? Podobné otázky si kladla už řada filmů, žádný ale zdaleka ne v tak ikonické formě jako Blade Runner režiséra Ridleyho Scotta.  

Sci-fi thriller vycházející z příběhu Philipa K. Dicka se rozhodl přemítat nad lidskostí v dystopické (tehdy) budoucnosti, kde kromě lidí všechno živé vymřelo a replikanti, androidi speciálně vytvoření k těžké práci mimo Zemi, bojovali za právo na delší život.

Harrison Ford v roli Ricka Deckarda měl jako takzvaný blade runner za úkol starší modely těchto replikantů stopovat a likvidovat. Bylo to skrz jeho odměřený postoj k šedé realitě Los Angeles počátku druhého tisíciletí (a víceméně násilné potyčky s humanoidy), co jsme sledovali, jak se před námi rozpíná sdílená fantazie Scotta, Dicka a scenáristické dvojice Hamptona Fanchera a Davida Webba Peoplese.

Zahradnictví? Rok, maximálně dva. Potom si už diváci na filmovou trilogii nevzpomenou

Číst článek

V Blade Runner 2049 přebírá roli pozorovatele Goslingův mladý policejní důstojník K, o jehož charakteru a vůbec dějové lince sequelu se víc nesluší prozrazovat. Jeho verze kalifornské reality se za 30 let podstatně změnila, bez odkazů do minulosti se ale neobejde.

Město je stále šedá mozaika stísněných prostorů a chladu, kde se mluví různými jazyky a z neonových billboardů čiší povinný asijský prvek každé sci-fi dystopie. Jen ta posedlost ženskými těly a nahotou se zdá být postrčená do většího extrému.

Skrz K a jeho konfrontace s novou formou replikantů tak objevujeme pokročilé možnosti známého světa. Tvůrci si tím pádem mohou dovolit v dialozích hlavně dávkovat expozici a pravou vypravěčskou hodnotu svěřit vizuální stránce snímku. To ovšem neznamená, že by se v bladerunnerském pokračování nic nedělo. Ačkoli se totiž zápletka zdá na první pohled docela prostá, skrývá se za ní velmi osobité a smutné charakterní drama. 

Režisér Denis Villeneuve podobně jako v Příchozích z loňského roku vsází především na atmosféru a styl. Zatímco tak děj pomaloučku, polehoučku postupuje svými 163 minutami stopáže, v hudebním doprovodu se lámají skály, krize znějí jako střemhlav se řítící letadlo a kamera zkoumá každý koutek fixovaného výrazu protagonisty.

BLADE RUNNER 2049

sci-fi
USA / Kanada / Velká Británie, 2017, 163 min
Režie: Denis Villeneuve
Hrají: Harrison Ford, Ryan Gosling, Ana de Armasová, Jared Leto, Robin Wrightová, Dave Bautista

Hodnocení: 80 %

Vizuální stránka má v tomto případě vlastní osobnost. Villeneuvův vesmír i v tlumených barvách každou scénou skučí životem. Každý záběr má estetickou hodnotu a skrytý kalkul. Nejednou se stane, že odvádí pozornost od hereckých výkonů – i když nejde v žádném případě říct, že by nešlo o vyrovnaný souboj.

Co se týče očekávání, nevyplatí se ihned naskočit na vlnu euforie, která přichází s prvními recenzemi ze zahraničí. Blade Runner 2049 totiž stejně jako jeho předchůdce není filmem pro každého. Zdaleka překračuje svou stopáž, cení si stylizace více než akce a ani na moment nesleví ze svého vleklého, emočně soustředěného tempa. Svými nedokonalostmi se nicméně opět přibližuje charakteru původního snímku, který také nebyl bez chyb. 

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme